Přežívání je existence beze smyslu. Každý člověk je v naší době vystaven různé míře existenčního tlaku. To způsobuje na všech úrovních naší existence vzdálení se od smyslu života. Spíná se v nás instinkt přežití. Ten je v akutních situacích jako je lov, dobývání, obrana, život ohrožující událost – přirozený a zdravý. V dlouhodobém horizontu člověka uvádí do apatie a zaměření se na “pouhé” zajišťování základních potřeb, které je podmíněno logikou „Buď – anebo”, „já nebo ty”, „my nebo oni”. Prakticky to znamená neschopnost vnímat komplexnost života, nemožnost milovat bez podmínek a pečovat o zdroje.

Zdroje života jsou v nás. K tomu, abychom je dokázali vědomě dosáhnout a obnovovat, si potřebujeme osvojit proces změny na všech úrovních své existence. K tomu je zásadní podpora a bezpečné zázemí.